Mogadišo

Až budeš mít pocit , že se potápíš,
tvý rychlý kroky budou hledat skrýš.
Pak nahá vyjdeš do ulic,
na sobě řasy a jinak nic.
Hloupí se budou smát , Ti s vinou utíkat,
chytřejší pochopí a přestanou se bát.

Tou jednou ulici je zbořenej sál,
v africkým písku , kam bys nejela spát,
bydlí tam lidi ,kterým netečou slzy,
přestali plakat , už toho bylo příliš.
Tam v Mogadišu byla jsi , doteď slyšíš hlasy
proč nás bůh opustil , každej se ptá.

Víš my lidi jsme zůstali stejní ,
nejsme lepší než naši dědové a otci ,
kteří připustili osvětim , gulagy a srebrenici.

člověk je a zůstává zlomyslná masožravá opice ,
která má poctivou radost z toho , že může svému
bližnímu ublížit nebo ho zabít.

A obluda čeká , obluda má čas.